Nedávno jsme jeli autem krásnou malebnou beskydskou krajinou a jeden ze spolucestujících pronesl větu: „Tak pro tyhle dva nebo tři měsíce v roce má cenu žít!“
Zvláštní nadsázka použitá při obdivu právě probouzející se jarní přírody. Ale pohled na svěží zeleň nových lístků na stromech osvětlených sluncem; na říčku plnou vody, která po nedávných deštích vypadala, jako kdyby v ní proudila voda živá, byl opravdu nádherný. Ano, takto působí jarní vláha v kombinaci s oteplením doprovázeným slunečním svitem. Vše, co přes zimu vypadalo jako mrtvé, najednou se probouzí k novému životu v plné a čerstvé síle i kráse.
Jistě, člověk má hodně důvodů, pro které stojí za to žít na tomto světě, ale upozornění na svěží jarní přírodu mě inspirovalo k zamyšlení, se kterým se s vámi chci podělit. Připomněly se mi dva výroky z bible. První je z listu Římanům: „Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života.“ (Ř 6:4) A druhý výrok vždy slyšíme, když slavíme Večeři Páně a čte se pasáž z 1. listu Korintským: „Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně…“ (1 K 11:26)
Vždy jsem si tyto myšlenky, „že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt“ a „že zvěstujeme smrt Páně“ představoval jen jako něco symbolického. Bylo to pro mě pouze přirovnání. A pokud si souvislost mezi svým křtem vodou a smrtí Pána Ježíše představujete tak jako já, jen jako „nějaký symbol“, pak se ho snažíte různými způsoby naplnit ve svém životě. Snažíte se třeba rozloučit se se svými starými zlozvyky, nebo se po křtu ze všech sil snažíte žít nový – lepší život.
Ale při pohledu na probouzející se přírodu k novému životu mi došlo, že ona se nesnaží o to, aby se probudila. Tak to prostě je! Rok, co rok ve svůj čas se k novému životu probudí a hotovo. To je skutečnost!
A tak proč bys i ty nevzal to, co Kristus pro tebe udělal, jako skutečnost, která se stala a je i v současnosti pro tebe každý den naprosto jistá.
Vždyť Boží slovo říká: „A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili.“ (Ř 6:6)
Vím to i já, že když Ježíš umíral na kříži, opravdu tam tehdy zemřel s ním i můj „starý člověk“? To je skutečnost! Není to jen pouhý obraz. A tak se považuj za mrtvého pro hřích a za živého Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu. Hřích už nevládne ve tvém smrtelném těle, tak abys poslouchal jeho žádosti a propůjčoval mu své údy za nástroje nepravosti. Ale vydáváš sama sebe Bohu jako někdo, jehož starý život zemřel s Kristem na kříži. Žiješ jako ten, kdo ožil a své údy vydává Bohu za nástroje spravedlnosti. Hřích nad tebou už nepanuje!
Když tyto zmíněné skutečnosti nebudeš považovat za jen „jakýsi symbol“, který máš ve svém reálném životě napodobit; když to, co pro tebe udělal Ježíš, vírou přijmeš jako skutečnost, tak zjistíš, že tak jako je jisté, že příroda se každoročně probouzí k novému životu, tak je jisté, že i ty žiješ nový život. A pak u Večeře Páně „kdykoli budeš jíst chléb a pít kalich, budeš zvěstovat smrt Páně, dokud On nepřijde!“
Moc nám všem přeji, abychom prožívali tuto realitu moci evangelia. Abychom vírou přijímali smrt i vzkříšení Pána Ježíše, abychom se nemuseli stydět za evangelium, ale mohli tím, že vírou vstupujeme na cestu nového života, zvěstovat smrt i vzkříšení našeho Pána Ježíše.
