
Cestou ze sboru si malá holčička povídala s maminkou. Maminka se dcerky ptala, jak se jí dnes ve sboru líbilo. Holčička odpověděla, že se jí tam sice líbilo, nicméně něčemu nerozuměla. „Kazatel říkal, že Bůh je větší než my. Je to tak?“ Maminka přisvědčila. „Ale také říkal, že Bůh žije v nás. Je to pravda, mami?“ „Ano.“ „Pokud to tak je a pokud je tedy větší než my a přitom žije v nás, měl by z nás nějak čouhat ven, ne?“
Tento milý příběh jde k jádru toho, co znamená být křesťanem. Křesťan je ten, v němž přebývá Kristus. Pavel s oblibou užívá obratu „Kristus ve vás“. O sobě hovoří jako o porodní bábě a své spoluvěřící nazývá dětmi, které v bolestech rodí, dokud v nich nebude zformován Kristus. Čím více bude živý Kristus panovat nad naší vůlí, tím více budeme vydávat vůni Kristovu. Pavel sebe a své druhy popisuje takto: „Budiž vzdán dík Bohu, který … všude skrze nás šíří vůni svého poznání. Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu…“
Ať už užijeme obrazu šíření vůně Kristovy nebo nesení Kristova šťavnatého ovoce, Kristus se má projevovat skrze naši osobnost. Pán Ježíš to hezky vyjádřil, když popsal náš vztah s ním obrazem kmene a ratolestí. Smyslem našeho vztahu s Pánem Ježíšem je přinášení ovoce.
A jaké ovoce máme nést? O povaze ovoce, které máme nést, vypovídá skutečnost, že slovo „ovoce“ je v řečtině v jednotném čísle. Toto ovoce je vlastně povahou jediné osoby, Ježíše Krista. Tato povaha má více rysů. Duch svatý je Duch Kristův. Obraz vinné révy a ratolestí popisuje ovoce Ducha jako hrozen vína. Z kmene vyrůstá jediný stonek, na němž roste tento hrozen. Každá kulička tohoto hroznu je jednou z Ježíšových vlastností.
„Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“ (Galatským 5:22.23)